Zde najdete vysvětlení některých základních pojmů souvisejících s karmelitánskou spiritualitou.
Zajímaly by vás některé další informace, které jste zde nenašli? Napište nám...
znamená hebrejsky zahrada; je to pohoří v Izraeli vybíhající do Středozemního moře v Haifském zálivu; je spojené s příběhem a působením starozákonního proroka Eliáše (1 Král 17–19) a karmelitánský řád zde má své kořeny; více o historii řádu
vznikli oddělením od původního karmelitánského řádu (OCarm) po reformě Terezie z Avily a Jana od Kříže; podle toho se někdy nazývají reformovaný nebo tereziánský karmel; zkratka OCD znamená Ordo Carmelitarum Discalceatorum; karmeliáni (OCarm) bývají označování jako "karmelitáni původní observance"
v širším slova smyslu tak bývá označována vnitřní, tichá modlitba, částečně se překrývající s pojmem meditace; v užším smyslu je to označení určité etapy na cestě modlitby, které bývá v jiných tradicích označováno jako osvícení nebo prozření (contemplare – latinsky nazírat); ve svém důsledku je to nejen modlitba, ale spíše způsob života
někdy také rozjímání; je to způsob modlitby, která probíhá v tichosti, beze slov (proto se také někdy označuje jako „vnitřní modlitba“, na rozdíl slovní modlitby nebo liturgie); jedna z možných etymologií slova „meditatio“ je „stare in medio“, tedy přebývat ve svém středu; v křesťanské tradici je to také jeden z kroků lectio divina (tedy modlitebního způsobu čtení Bible), při kterém čtenář zůstává u jednoho slova či fráze a v duchu si je opakuje, asi jako když „přežvykuje“ sousto jídla; více o meditaci
někdy také zasvěcený život, sdružuje muže nebo ženy, kteří se rozhodli řeholními sliby (celibát, společné vlastnictví a poslušnost představeným) v některém konkrétním společenství, které má své specifické charisma, poslání a řídí se řádovými pravidly neboli řeholí
křesťanská spiritualita takto popisuje životní cestu člověka, která může mít nepřeberně různých forem a podob; na rozdíl od pouhého „zaměstnání“ tento koncept zdůrazňuje, že svou cestu a smysl života si člověk nikdy nevytváří zcela sám, ale že je na ni pozván, „povolán“, je to něco, co se odehrává v oslovení a dialogu; dialog znamená, že obě strany k tomu mohou a mají říct své; životní povolání tedy není jednostranný „povolávací rozkaz“, byť by pocházel z Boží strany...
