Přečtěte si o minulosti a současnosti bosých karmelitánů ve světě a v Čechách.
9. století před naším letopočtem
Kořeny našeho řádu se nachází v pohoří Karmel, kde podle biblické tradice žil a působil prorok Eliáš. Eliášův příběh vypráví o jeho velkých životních činech – ať už to bylo odvážné vystoupení před králem Achabem nebo vítězství nad baalovými proroky – ale také o obyčejných setkáních, jako třeba s vdovou ze Sarepty, o jeho vzestupech i pádech tváří v tvář pronásledování i vlastním pocitům selhání. Významnými okamžiky jeho života je ale také jeho samota v Boží přítomnosti, kterou on sám označuje tak, že „stojí před tváří živého Boha“. Tu zažíval u potoka Kerít nebo když se modlil na hoře Karmel nebo na hoře Chorebu, kde prožije Boží přítomnost v „hlase tichém a jemném“.
12. století
Eliášův příběh nadchnul poutníky, kteří se na hoře Karmel začali usazovat ve 12. století u Eliášova pramene a žili zde v jeskyních a malých domcích jako poustevníci, po vzoru starozákonního proroka.
Eliášův pramen a poustevník při modlitbě na oltářním obraze od Pietra Lorenzettiho
1206-1214
Po nějaké době požádali poustevníci jeruzalémského patriarchu Alberta, aby jim sepsal pravidla k společnému životu, tedy řeholi. Text řehole vychází z biblických textů a předkládá jako cíl následování Krista. Jako hlavní prvky karmelitánské spirituality řehole představuje meditaci, modlitbu a bdělost (...ať dnem i nocí meditují Boží zákon a bdí na modlitbách...). Další rady se týkají společného života bratří, práce, mlčení nebo také duchovního boje. Albert sepsal řeholi někdy v letech 1206–1214, v roce 1247 ji v upravené verzi (která je zároveň nejstarší dochovanou verzí) schválil papež Inocent IV. Celý text řehole zde.
13. století
V průběhu 13. století vpády osmanské říše postupně vytlačovaly křesťanské obyvatelstvo ze Svaté země. Někteří z karmelitánů tedy odešli do Evropy, kde zakládali nové komunity ve stylu takzvaných žebravých řádů, jako byli františkáni nebo dominikáni; ti, kteří zůstali ve Svaté zemi, padli později mečem. V roce 1291 už na Karmelu nenajdeme ani jednoho.
13. století
O něco později vzniká také ženská větev řádu - tedy karmelitky.
1347
Karmelitáni přišli do českých zemí z Německa, a to na pozvání císaře Karla IV., který pro ně založil klášter u kostela Panny Marie Sněžné v Praze. Tam byli karmelitáni (s přestávkou během husitských válek) až do začátku 16. století, kdy české země opět opustili.
16. století
Jak šel čas, karmelitánský řád početně rostl a šířil se po Evropě. Postupně se z něj ale vytratily prvotní ideály. V době, kdy v Evropě probíhá velké hnutí reformace církve započaté Martinem Lutherem, se podobná myšlenka obnovy karmelitánksého řádu zrodí i v srdci Terezie z Avily a o něco později pro ni získává Jana od Kříže. Společně pak chtějí obnovit původní ideály řádu, vrátit se v klášterech k prostému a bratrskému způsobu života a znovu se naplno věnovat kontemplativní modlitbě. Část sester i bratří se nechá pro reformu získat, část se postaví na odpor, a to natolik, že dokonce Jana od Kříže na devět měsíců uvězní v klášterní kobce v Toledu. Nakonec se bosí karmelitáni od těch původních oddělí a vzniknou tak řády dva. Stane se tak až po smrti Terezie i Jana, na generální kapitule karmelitánů v roce 1593.
1624
Bosí karmelitáni přichází do Čech tentokrát z Vídně, a to ke kostelu Panny Marie Vítězné, který jim daroval císař Ferdinand II. Zde vybudují klášter a v roce 1628 jim Polyxena z Lobkovic daruje sošku Jezulátka, která toto místo proslaví po celém světě.
1784
V roce 1784 v rámci svých reforem státního zřízení zrušil císař Josef II. asi třetinu řeholních řádů, které mu nepřipadaly užitečné, mezi nimi i bosé karmelitány. Ti museli ze země odejít a jejich kláštery byly zabaveny a rozprodány. Na celých dvě stě let tedy život bosých karmelitánů v Čechách utichá. (Bosé karmelitky se vrátily mnohem dříve, pouze po dvanáctiletém exilu.)
20. století
Bratři se pokusili vrátit do Prahy na začátku 20. století z Rakouska, nepodařilo se jim zde ale zapustit kořeny a po první světové válce se stahují zpět. V roce 1990 přišlo několik bratrů z Polské provincie do Horní Lomné, ale i oni se záhy vracejí zpět do Polska.
1993-současnost
Bosí karmelitáni se do Čech vrátili až po pádu komunistického režimu v roce 1993, na pozvání tehdejšího pražského arcibiskupa Miloslava Vlka. Byl jim navrácen kostel Pražského Jezulátka a přilehlé prostory, které zbyly z původního kláštera. Řád obnovili bratři z italské Janovské provincie, ke kterým se brzy začali přidávat i bratři z Česka. V roce 1997 přišli bratři do Slaného, kde se usadili v bývalém františkánském klášteře. Začali rekonstruovat zchátralý objekt kláštera i obnovovat život. Posledním domem, založeným v roce 2020, je klášter Hradčany. Zde do té doby žily sestry bosé karmelitky, a když se odstěhovaly do Drast u Prahy do svého nově budovaného kláštera, přenechaly hradčanský dům bratrům.
