Bratři, které můžete potkat v našich komunitách. Zde odpovídají na tři otázky: Proč jsem karmelitánem? Co pro mě znamená kontemplativní modlitba? Jaké je poslání bosých karmelitánů dnes?
Inspirují mě velikáni karmelitánského řádu a Karmel mi přijde jako skvělý prostor pro společné kultivování kontemplativního přístupu k životu. Proto jsem tady.
Baví mě společně tvořit nové věci, jít neprošlapanou cestou. To byl jeden z důvodů, proč jsem před více než 30 lety odešel od salesiánů a vstoupil do komunity karmelitánů. A myslím, že tento rozměr je i po těch letech stále nějak přítomný v mém životě.
Je pro mne důležité mít kolem sebe blízké lidi. Zároveň se cítím být povolán k životu v celibátu. Karmelitánská řeholní komunita tak pro mě představuje duchovní i lidskou oporu, díky níž se necítím být sám a v níž nacházím zázemí ke službě.
Když jsem se během studia na gymnáziu začal hlouběji zajímat o duchovní život, byla to právě vnitřní (kontemplativní) modlitba, která mě spolu s četbou Bible a duchovní literatury oslovovala nejvíce. Bosí karmelitáni mě přitahovali svým důrazem na prakticky žitou spiritualitu modlitby, práce a společenství.
Karmel je pro mě „pokladem ukrytým v poli“. Pod vrstvou obyčejné půdy spočívá radost z Pána tajemně přítomného a toužícího po živém vztahu s člověkem. Dává se nám ve svém Slově, v bratrském společenství, v práci i v přímluvách za druhé.
Především proto, že jsem – tak trochu pozdě a nejistě, odpověděl na povolání od někoho, kdo mě nekonečně převyšuje, a já jsem se s obavami, ale s velkou důvěrou v pomoc a požehnání od Povolávajícího odhodlal na toto povolání odpovědět.
Já nevím. Vážně nevím! Zeptejte se jisté Terezie z Avily. Po setkání s ní jsem sice ještě mohl protestovat, odkládat rozhodnutí, vznášet námitky, pochybovat – ale to je asi tak vše, co jsem proti tomu mohl dělat…
Vždycky jsem chtěl být knězem a později i řeholníkem. Když jsem absolvoval vysokou školu, potkal jsem jednoho karmelitána, který kázal v mé farnosti. Oslovila mě jeho osobnost a taky to, co říkal.
Moje touha byla stát se lékařem. Když jsem končil střední školu, cítil jsem ve svém nitru hluboký hlas, který mě volal být knězem. Modlil jsem se a postupně poznával karmelitánský život. Rozhodl jsem se tento způsob života přijmout.
