Především proto, že jsem – tak trochu pozdě a nejistě, odpověděl na povolání od někoho, kdo mě nekonečně převyšuje, a já jsem se s obavami, ale s velkou důvěrou v pomoc a požehnání od Povolávajícího odhodlal na toto povolání odpovědět.
Chvíle, kdy můžu v tichu naslouchat a vnitřně rozmlouvat s tím, který mě nikdy nezklamal, který mi dává sílu, abych dokázal zvládat příjemné i méně příjemné životní situace a který mě za každých okolností ujišťuje, že je mi nablízku v mých každodenních radostech i starostech. Je to prostor, ve kterém mi sám Bůh nabízí možnost, abych stále více a hlouběji poznával i vnímal jeho velikost, dobrotu a krásu.
Svědčit o kráse osobního vztahu mezi člověkem a Bohem a ukazovat, že tento vztah není jakýmsi privilegiem malého okruhu omilostněných osob, ale neoddělitelnou součástí plnohodnotného a smysluplného života každého člověka. Doprovázet druhé při jejich úsilí o prohlubování duchovního života.
