Karmel je pro mě „pokladem ukrytým v poli“. Pod vrstvou obyčejné půdy spočívá radost z Pána tajemně přítomného a toužícího po živém vztahu s člověkem. Dává se nám ve svém Slově, v bratrském společenství, v práci i v přímluvách za druhé.
Je to prodlévání v přítomnosti Toho, jenž nás pozval k Sobě, jenž tě zná jménem a jenž ti otevřel v srdci tajemnou bolest „stesku po Bohu“. Zároveň je tu ale i poznání, že onen pramen, jenž ti byl niterně odhalen, má a může sloužit mnoha dalším.
Dnes, jako kdykoli jindy, máme být autentickými svědky živé tradice křesťanské modlitby v mnoha jejích rozmanitých formách. Bůh nám dává tajemně účast na vlastním způsobu prožívání konkrétní reality života a světa: v dialogu i ve službě.
